Parkování na sídlišti není žádný med

Všechno jste si krásně naplánovali, zařídili vše potřebné a začínáte si užívat nový byt a okolí, kam jste se nastěhovali. Málokomu se zadaří a vše je hned zalité sluníčkem. Začnou se vyskytovat určité drobnůstky, kterých jste si na první pohled nevšimli a které teď začínají vyplouvat na povrch. Může to být nejvytrvalejší štěkot pejska opuštěného páníčkem, který odešel do práce, nebo sousedka, která Vás zahlcuje jednou otázkou za druhou, že nestíhá ani popadnout dech. Případně pravidelné manželské hádky o dvě patra níže. Mráčků na obloze, které Vám ukáží realitu bydlení v místě, kam jste se nastěhovali, začíná být víc a víc. Některé věci hodíte za hlavu ihned, jiné po čase, s některými se nesmíříte nikdy.

Mezi takové nemizící mráčky na obloze patří dennodenní problém, jak zaparkovat auto. Sídliště má sice prostor k parkování nezanedbatelný, ale když mají obyvatelé bytů až tři auta, jedno služební, jedno má muž, jedno žena, je to potom velký problém. A normální člověk, který pracuje od rána do pozdního odpoledne, už nemá sílu stále a stále projíždět po parkovišti, hledat jeden volný flíček, anebo se modlit, aby se někdo rozhodl odjet do kina nebo na nákup. Každé odpoledne je to únavnější a únavnější.

O víkendu to vypadá, že bude jasněji. Hned zrána nemálo obyvatel s plnými taškami spěchá ke kufrům aut, kontrolují, zda něco nezapomněli a hurá na víkend ven. Utíkají před těmito uzavřenými komplexy budov, tu fádní šeď a všudypřítomné pejskaře v jakoukoliv denní dobu.

Jenomže oni se vrátí. Většinou v neděli v podvečer a začíná parkovací mela a závod, kdo jako první zahlédne volné místo, nebo i když ho zahlédne jako druhý, je rychlejší, aby místo získal. Jsou i takové případy, že než muž na vhodném místě otočí auto, do volného parkovacího místa nastrčí manželku, aby vlastním tělem tento prostor bránila, kdyby se přihnal nějaký řidič a hodlal tam zaparkovat.

Není to snadné, den po dni, víkend po víkendu, je to stejné. Jsou řidiči bezohlední, co koukají jen na sebe a někdy parkují tak nešťastně, že zaberou částečně i druhé místo, kam už v té chvíli zaparkuje tak akorát motorka. Z už takové bídy volných parkovacích míst je ještě méně. Ale nikdo ho neviděl, nikdo ho nezná, není kam zazvonit a slušně ho požádat, aby byl tak laskav, přeparkoval, aby mohl někdo jiný volné místo vedle něj využít. Bohužel se většinou jedná o neurvalce, se kterými je jakákoliv debata zbytečná a scénář jejich bezohledného parkování se opakuje.